Z historie spolku Úhlava

Klatovsko – Úhlava a Pošumaví

Klatovsko je částí Čech úzce svázanou s Úhlavou, řekou odvádějící srážky a pramennou vodu širokým údolím na sever, a spojující je s ostatními částmi Čech jak zeměpisně, tak i historicky.

Současně je velmi výrazně vymezeno Šumavou, představující nejen dlouhodobě státní hranici Čech, ale ovlivňující jak krajinný, tak i průmyslový charakter Klatovska.

Velmi často se o Klatovech hovoří jako o „Bráně Šumavy“. Brána nejen otevírá cestu, ale i vyzývá ke vstupu a Šumava byla vyhledávaným cílem návštěv a pobytů nejen Klatovanů, ale i hostů jak z celých Čech, tak i ze zahraničí. A jen výjimečně byla oblast, dodnes označovaná za „plíce Evropy“, překážkou styků a spolupráce obyvatel na severu a jihu od ní.

Ne náhodou se v povodí Úhlavy na Klatovsku nacházejí pozůstatky už pravěkého osídlení navazujícího na podobná sídliště i v jiných částech Čech, ale i v zahraničí. Řeky byly vždy jak životodárné, tak i ohrožovaly obyvatele, usídlené na jejich březích.

Lidé se proto usídlovali na pahorcích nedaleko Úhlavy, v prostoru dnešního klatovského hřbitova, kde už nebyli bezprostředně ohrožováni zátopami, ale zároveň mohli využívat úrodnosti jejího údolí. Původně to byla vesnice, které se prý podle jejího zakladatele Klata říkalo Klatova. Jiní badatelé se domnívají, že název vznikl proto, že to bylo místo, kde bylo mnoho „klátů“, pařezů zbylých ve vykáceném lese. Podobně prý také název klatovské části Luby pochází od zbylé kůry poražených stromů.

Později bylo s královým souhlasem založeno město, jež se postupně rozložilo na břehu přítoku Úhlavy, Drnového potoka, nedaleko od místa, kde se do ní vlévá. O názvu města se vedou nejrůznější spory, ale většina se kloní k názoru, že město je převzalo od nedaleké vesnice, která se postupně stala jeho předměstím.

Královské město Klatovy prožilo velmi dramatické dějiny plné ostrých střetů náboženského charakteru, ale také konflikty přistěhovalého a králem a jinými vládami preferovaného německého obyvatelstva s většinou českých obyvatel okolního venkova.

Teprve devatenácté století přineslo českému obyvatelstvu prvky demokracie a tak se mohl převládající český živel prosadit i ve správě města, i když vyšší úřady ještě zůstávaly rakousky – německé. Sílící český živel hledal cesty, jak se prosadit, a velmi správně se Češi tehdy soustředili na vzdělání.

Rodící a sílící česká inteligence v Klatovech se projevila mimo jiné založením Jednoty klatovských studujících v roce 1869, z velké části absolventů německých škol, s úkolem posílit kulturní úroveň české části klatovského obyvatelstva nejrůznější osvětovou činností. Odpovídalo to rostoucímu národnímu uvědomění velké části českého obyvatelstva, což se mimo jiné projevilo založením spolku Šumavan v roce 1861, Měšťanské besedy v roce 1863 a Sokola v roce 1868.

Společenský život se v Klatovech rychle rozvíjel, konaly se výlety, koncerty, přednášky, plesy a další společenská setkání, na nichž se studenti aktivně podíleli. Kulturní rozmach české části obyvatelstva se mimo jiné projevil i v tom, že po rozšíření volebního práva se do čela klatovského zastupitelstva dostali Češi.

Studenti si v roce 1883 utvořili novou spolkovou organizaci, kterou nazvali „Úhlava“. Bylo to období, kdy zvláště vysokoškolští studenti při zájezdech na prázdniny do rodných měst pomáhaly aktivizovat český živel a jejich organizace se obvykle nazývaly podle místních názvů jako byla Radbuza v Plzni, Svatobor v Sušici, Chod v Domažlicích a podobně.

Bylo to logické opření se o nejstarší minulost, kdy se nabízela jména řek a jejich povodí k společnému označení obyvatelstva v této oblasti. Klatovští studenti se speciálně zaměřili na oblast vzdělávání a rozhodli se přispět ke zřízení veřejné čítárny v městě, k čemuž došlo v roce 1898, a postupně k zakládání knihoven v dalších větších obcích Klatovska. Je impozantní se podívat na mapu klatovského politického okresu z té doby, kde jména obcí dokládají, kde všude se podařilo české knihovny založit.

Nelze vyloučit, že i to přispělo svým dílem k tomu, že v roce 1891 byl za Klatovsko, Domažlicko, Písecko a Sušicko zvolen T. G. Masaryk poprvé do říšské rady a zahájil tím svou politickou kariéru. Nebylo také náhodou, že koncem devatenáctého století bylo v oficiálních statistikách nutno zaznamenat, že Češi jsou v rakousko-uherském mocnářství národem nejvzdělanějším.

K růstu národního uvědomění významně přispívalo i to, že krajané si připomínali významné osobnosti, jež se v jejich oblasti narodily a přispěly k rozkvětu českého národa. Úhlava proto iniciovala umístění pamětní desky na rodném domě absolventa klatovského gymnázia prof. Dr. Eduarda Formánka, postavení pomníku mineralogu prof. Dr. Janu Krejčímu ve Vrchlického sadech, na budově klatovského gymnázia v Plánické ulici byly umístěny pamětní desky jeho studentů, básníka Jaroslava Vrchlického (Emila Frídy) a Antonína rytíře Randy, kdysi ministra – krajana. Při přestavbě Měsťanské besedy v Krameriově ulici byla na ní umístěna deska připomínající zdejšího rodáka Václava Matěje Krameria, zakladatele České expedice.

Po ustavení samostatného Československa pokračovala osvětová činnost Úhlavy, především přednáškami nových osobností politického života. V roce 1923 také přijel první prezident Československé republiky T. G. Masaryk na návštěvu Klatov.

Podstatně se však změnila situace v tom, že už nebylo třeba posilovat českou kulturu na českém venkově, ale bylo třeba pomáhal českému živlu v pohraničí. Postupně tam žilo stále více Čechů, a tak se Úhlava změnila ze spolku akademiků v Klatovech, ve spolek akademiků v Pošumaví, aby i studenti českých vysokých škol, pocházející z pohraničí, se mohli stát členy Úhlavy.

V době hospodářské krize počátkem třicátých let věnovala Úhlava velkou pozornost těžkostem vysokoškoláků ze sociálně slabších rodin a proto se ustavila komise, která se snažila zajistit pro ně podporu nebo možnost dočasného výdělku.

Ve třicátých letech patřili studenti organizovaní v Úhlavě k těm, kdo pevně stáli na straně demokratické republiky a mobilizovali veřejné mínění k obraně její svobody a nezávislosti v době jejího vážného mezinárodního ohrožení.

Zřízení protektorátu a poté období války znemožnily jakoukoli činnost spolků jakým byla i Úhlava. Celá řada klatovských vysokoškoláků, žijících v kolejích, se po uzavření českých vysokých škol dostala do koncentračního tábora v Sachsenhausenu a teprve značně později byli někteří z nich propuštěni.

Hned v roce 1945 byla Úhlava obnovena a stávala s téměř masovou organizací. Po šest let neměli čeští studenti možnost studovat na vysokých školách a tak členská základna akademického spolku v Klatovech dosáhla neobyčejných rozměrů.

Po dlouhém kulturním půstu za války se klatovský společenský život rychle rozbíhal. Přednášky, koncerty, divadelní představení, ale také plesy a jiné společenské akce se snažila organizovat i Úhlava. Toho roku si však vysokoškolští studenti prázdnin nijak neužili, neboť vysoké školy se snažily vyjít jim vstříc pořádáním výuky i v letních měsících. Nový svobodný život v obnoveném Československu si vyžadoval mnoho kvalifikovaných sil, jejichž příliv byl v době války těžce zasažen.

Těsné spojení s rodinným zázemím udržovali studenti z pražských vysokých škol mimo jiné i proto, že zásobovací potíže ještě přežívaly a doma bylo obvykle možno nejen doplnit to, co se v Praze těžce shánělo, ale navíc byla naděje si něco s sebou do Prahy odvézt. Proto bylo uvítáno, že „sněhulák“, vlakové spojení v zimě na hory byl prodloužen až do Prahy a i poté byly pro studenty vhodné nedělní večerní vlaky, kdy několik vagónů z Klatov bylo připojeno na spoje do Prahy.

Novinkou bylo, že v rámci obnovy válkou poničené země byli i vysokoškoláci vyzvání, aby dobrovolnými brigádami pomáhali národnímu hospodářství. Mnozí klatovští studenti přivítali možnost odpracovat tyto brigády nedaleko na Šumavě jako pomocníci lesních dělníků.

Úhlaváci už opět mohli využívat zimních krás Šumavy na lyžování, což bylo Klatovanům po dobu války znemožněno. Úhlavě byl dokonce v Železné Rudě svěřen do péče jeden opuštěný domek, kde se mohli ubytovat jak na zimní prázdniny, tak i tam přespávat o sobotách a nedělích, když se vydařilo počasí a stálo zato si tam z Klatov vyjet. Někteří se tam uchylovali v době, kdy museli studovat na zkoušky, neboť zde nacházeli absolutní klid a pohodu.

Spolkový život byl skvělým prostředím pro poznání demokracie. I nepravidelné schůzky a jednání ve výboru se přísně řídily demokratickými zásadami. Zvláště plenární schůze byly, často díky kolegům právníkům, přímo školou demokracie. Dodržovat všechna pravidla řízení schůze nebylo mnohdy jinak snadné. Bouřlivé diskuze byly běžné, a předsedající proto musel s velkým citem určovat pořadí diskutujících podle přihlášení, respektovat povolení poznámek, dávat hlasovat nejprve o protinávrhu a pak o původním návrhu nebo i jinak, podle nejednoduchých pravidel. Většinou se akademické schůze proto dost protahovaly, a tak musely být často přerušovány, zvláště když nebylo možno pravoplatně hlasovat, neboť nebylo „quorum“, tedy předepsaný počet členů, aby jejich hlasování mohlo být pro spolek závazné.

Pravděpodobně v tom byl i kus studentské recese, ale nepochybně každý si uvědomoval význam respektování jednoho druhým a to přispívalo k jeho demokratickému přesvědčení, ať už si to hned plně uvědomoval nebo ani ne.

Díky členkám Úhlavy, které studovaly v Praze baletní školy, se její plesy stávaly díky pečlivě připraveným a nastudovaným předtančením kulturními událostmi, stejně jako garden – party uváděná koncertem a baletním vystoupením s kouzelným osvětlením pořádaná za letního večera v Mercandiniových sadech.

Výbor Úhlavy uspořádal o prázdninách pro členy akademického spolku letní školu angličtiny tak trochu i jako pokus o prověření reality slibu na obálce učebnice „Anglicky mluvit za tři měsíce“, jejím autorem byl člen spolku, angličtinář a rusista František Malíř.

Podařilo se zajistit vydání disertační práce člena Františka Buriánka, koncentráčníka, „Literární tradice Klatovska“, která později vyšla i v rozšířené formě.

Na oslavu 600. výročí založení Univerzity Karlovy v roce 1948 připravil výbor publikaci „Úhlava Karlově univerzitě k jejímu 600. výročí“. Obsahovala text přednášky člena PhDr. Františka Buriánka „K slavnému jubileu Karlovy univerzity“, pronesené na slavnosti v Klatovech 2. dubna 1948 a studii Jana Wenkeho a Františka Buriánka „Klatovsko a Karlova univerzita“ se seznamem všech klatovských rodáků a absolventů klatovského gymnázia, kteří vystudovali některou z jejích fakult nebo tam vyučovali.

A právě rok 1948 byl posledním, kdy klatovský akademický spolek pro Pošumaví Úhlava mohl vyvíjet svou nezávislou činnost. Všechny mládežnické organizace, mezi než spadaly i spolky vysokoškoláků, se měly začlenit do jednotného Československého svazu mládeže, jehož zaměření už s vysokoškolskou mládeží nepočítalo. Ani na oblastní úrovni pod vedením okresního výboru ČSM se nemohli vysokoškolští studenti jako odborná organizace udržet.

Výbor Úhlavy se pokusil dát všem členům co nejlepší doporučení za jejich osvětovou a kulturní práci v Klatovech pro nastávající prověrková řízení na fakultách, ale jeho stanoviska nechtělo vedení ČSM v řadě případů brát v úvahu, neboť mělo své směrnice a své přístupy k prověrkám. A tím opět skončila jedna etapa akademického spolku Úhlava.

V roce 1968 byla doba uvolnění příliš krátká a tradice spolupráce vysokoškoláků dvacetiletím neexistence spolku příliš hluboce narušena, než aby bylo možno se pokusit obnovit klatovskou Úhlavu.

Teprve převratný rok 1989 otevřel cestu k novému regionálnímu uspořádání činnosti jednotlivých složek společnosti, ovšem už za zcela jiných podmínek. Koncem devadesátých let si někteří lidé v Klatovech uvědomili význam nevládních a dobrovolných organizací zvláště v oblasti kulturní a osvětové.

A tak po více než sto letech se opět Klatovsko přihlásilo ke své závislosti na Úhlavě, která jako řeka odvádí všechna jeho vodstva dále do Evropy a zároveň ho spojuje s ostatní Českou republikou, ale i dále s celou Evropou.

Ne náhodou v téže době se objevují oblastní organizace jako „Šance pro jihozápad“, „Občanské sdružení Šumava bez hranic“, „Občanské sdružení Naturis“, „Sdružení obcí Slavník“ a další uvědomující si nezbytnost spojení sil a užší spolupráce pro úspěšné řešení problémů, s nimiž se všichni museli snažit nějakým způsobem vypořádat.

Obecně prospěšná společnost Úhlava, o.p.s. se ustavila v roce 2001 za účasti řady oblastních organizací na počátku nového století, aby se pokusila tuto činnost jednotlivých spolků a organizací koordinovat. Mimo jiné si zakladatelé ujasňovali naléhavost evropské dimenze této spolupráce v předvečer vstupu České republiky do Evropské unie.

Velmi úspěšná byla konference „Naším partnerem je celá Evropská unie“ počátkem ledna 2002 v Chudenicích pro představitele samosprávy Klatovska. Dostalo se jí patronace českého ministra zahraničí Jana Kavana a referovali dva náměstci ministrů, řada dalších osobností z Prahy a zástupci francouzského velvyslanectví.

Úhlava také pomáhala zajistit několik přednášek v Městské knihovně v rámci jejích přednáškových večerů pozváním osobností zabývajícími se problematikou evropského integračního procesu z Prahy. Vydala také dvě brožury „Evropská unie a dnešek“ a „Na cestě do Evropské unie“, pro informaci širokých vrstev obyvatelstva o zrodu a vývoji tohoto integračního procesu, který vede Evropu k jednotě na demokratickém základě. Druhou z nich ocenil vedoucí delegace Evropské komise v Praze velvyslanec Ramiro Cibrián, když mu byla předána na jeho přednášce v Plzni.

Velmi významné je to, že se podařilo s vedením České zemědělské univerzity v Praze založit v Klatovech Středisko distančního studia její Provozně ekonomické fakulty pro obor „Veřejná správa a regionální rozvoj“, které začalo v roce 2003 pracovat na Střední zemědělské škole v Klatovech.

Prof. Ing. Alexandr Ort DrSc.

 Info pro studenty

Konzultační středisko ČZU v Klatovech
 
EU EU

Tyto stránky byly vytvořeny za finanční podpory Evropské unie

Tento projekt je implementován Úhlava, o.p.s.

Názory uvedené na těchto stránkách nemusí odrážet názory Evropské Komise.

  CAB 2002-2017 

 (c) 2001-2017 Úhlava o.p.s.

aktualizace: 21.11.2017 10:25:28